Před dávnými lety, za časů císařů, rytířů a alchymistů, se v rodině moudrého rabína narodil chlapec jménem Jehuda. Nejde ale o pohádku, ten chlapec se před 500 lety v polské Pozdani skutečně narodil. A byl po tatínkovi (a možná i mamince) velmi chytrý. Studoval v Polsku i Německu, a nakonec se rozhodl usadit v Praze a vést zde židovskou obec. Všichni ho znali pod jménem rabi Löw. Se svou ženou Perl vychoval pět dcer a jednoho syna, byl váženým mužem i učencem. Jedním z jeho velkých témat bylo vzdělávání. Již desítky let před Janem Amosem Komenským psal o tom, že škola má být veselým místem, kde jsou žáci iniciativní, samostatní a nebojí se klást učitelům otázky.
Židé byli už v době rabiho Löwa pronásledovanou menšinou a útoky na ně se odehrávaly i v pražském ghettu. Připadali si proti nim bezmocní. I v tom však uznávaný rabi dokázal pomoci. Podle legendy mu Bůh poradil, aby stvořil Golema, umělého člověka, který pražské Židy ochrání. A rabi Löw to dokázal. Golem vznikl z vltavské vody a hlíny a při oživování rabimu pomáhal jeho oblíbený student Jákob a zeť Izák.
Golem však možná nevypadal jako hliněný obr spásaný ocelovými pláty, kterého známe z obrázkových knížek. Třeba měl podobu mohutného němého člověka, kterého rabi Löw přivedl domů a manželce Perl vysvětlil, že se ho společně ujmou. Kdo ví…
Golem každopádně dlouhých třináct let chránil pražské Židy před léčkami i útoky. Žil díky pergamenu (šému), který mu rabi vložil pod jazyk – a občas opět vyjmul, když Golema nebylo zrovna zapotřebí nebo na něj neměl kdo dávat pozor. Mohutný umělý člověk měl totiž výrazně víc síly než rozumu. Někdy byly jeho přešlapy spíše úsměvné – třeba když ho Perl před Pesachem požádala, aby jí pomohl s úklidem a nosil vodu. Golem vodu nosil. A nosil a nosil, až vytopil celý dům. Jindy ho zkusila poslat na trh pro jablka, ale on nevěděl, jaká vybrat, a tak přinesl celý stánek i s vyděšenou trhovkyní. Dovedl ale i řádit a ničit. Možná proto se nakonec rabi Löw roku 1593 rozhodl, že pro Golema už není v Praze místo. Bez řádného dozoru a vedení se stával pohromou.
Rabi odvedl Golema na půdu Staronové synagogy, kde mu vyjmul šém a společně s Jákobem a Izákem mu vzali i jeho tvar. Stal se opět vltavskou hlínou. Následující den vydal rabi zákaz vstupu na půdu synagogy. A ten platí stále. Už 432 let.
Dnes už se těžko dozvíme, co z toho je pravda a co spadá jen do šíře legend či pohádek. Jisté však je, že rabi Löw skutečně žil, byl moudrým pražským rabínem a je pohřben na starém židovském hřbitově. Lidé k jeho hrobu chodí již stovky let a prosí ho, aby se u Boha přimluvil za splnění jejich přání – ať už jsou napsaná na papírcích nebo jen v duchu vyslovená. Legenda o Golemovi se nejspíše začala vyprávět až v 19. století, stovky let po smrti rabiho Löwa – a není historicky podložená. Nic z toho jí ale neubírá na poutavosti a oblíbenosti.
Článek vznikl jako doplněk k pražské edici "Městské hry s Herrmannovic holkou", více o hře zde.